V dalším medailonku absolventa vám představujeme absolventku našeho Grafického designu Barboru Duškovou, která aktuálně první rokem studuje na plzeňské Sutnarce na ateliéru Grafický design a vizuání komunikace. O své autorské knize, kterou zpracovala v rámci klauzurního zadání, hovoří takto:
Pro svou knihu, která má dle zadání pozorovat vlastnosti grafických prvků a jejich vizuální účinek v různém prostředí jsme zvolila téma emoce. Představuji je ve své knize, kde je řadím od pozitivních po negativní. Ke každé emoci jsem přidala svoji fotografii a slova, která tuto emoci specifikují, aby divák okamžitě poznal, kterou emoci jsem se snažila vyjádřit. Začala jsem radostí, která pro mě znamená radost z přítomného okamžiku či radost z maličkosti. Jedním z drobných emotivních momentů, které tvoří naší každodenní realitu, jsou i slova druhých, jako například „pojď‘ mě obejmout“ nebo prosté „děkuji“ či „promiň“. Řešila jsem rovněž téma důvěry jako přesvědčení o spolehlivosti druhé osoby, která roste pomalu a snadno se zlomí, podobně jako květina z mé knihy. Překvapení neboli reakce na neočekávanou událost bez ohledu na to, zda je pozitivní nebo negativní, je nečekaný a krátkodobý stav. Za pomoci světel, která se objevují náhodným způsobem, jsem chtěla podtrhnout tuto krátkodobost a spontánnost okamžiku. Další emocí byl hněv, ilustrovaný prostřednictvím expresivních maleb. Pro zdůraznění této destruktivní emoce jsem na konci této části roztrhala svou práci. Pod znechucením si jako první představím ten kyselý obličej co kouká na předmět znechucení, například na svačinu vytaženou z batohu na konci letních prázdnin. Ztracený úsměv představuje smutek, který je jen dočasný, a proto jsem jej vyjádřila jako něco, co se znovu časem vrátí. Napětí, nejistota a strach bývají spojovány spojována s neznámými a děsivými zvuky. Proto je ilustruji pohledy do leva, do prava, a nakonec vyděšeným pohledem na místo, odkud se zvuk ozývá.